Listopadové sny

12.11.2012 12:00

Minulý týden umřel Vladimír Jiránek. Je to smutná příležitost vytáhnout z police jeho knížku, prolistovat ji a usmívat se nad dvěma chlápky, kteří zvoní u dveří: Paní Horáčková, pustila byste manžela s námi do knihovny? Anebo nad dvěma dámami na večírku: Musíte mi prozradit svůj recept na dívčí románek! - Já vím, bez obrázků to není ono. Tak už jen slova:

Vždycky jsem toužil být snílkem. Snílkové to mají lehčí. Snil jsem v kavárně, snil jsem na večírku, snil jsem v posteli. Nerad jsem se probouzel. ... Vysnil jsem si lidi, věci, situace. někdy jsem si dokonce vysnil zasněné lidi. Snili v kavárně, snili na večírku, snili v posteli...

 

jiranek.jpg

Vladimír Jiránek: Knížka pro snílky

 

Snář mám samozřejmě v knihovně taky, takže si ráno můžu zjistit, že sníti o schodišti znamená dožiješ se něčeho nepříjemného, ale brzy na to zase zapomeneš a sen o hrajících si dětech příjemná budoucnost ve vysokém stáří tě potěší, ale spíš brávám do rukou Český snář a čtu si, jak bylo před lety třiadvaceti - 13. listopadu 1979 bylo zrovna taky úterý:

Konečně je tu pravý listopadový den, kdy vyjít do ulice znamená krásně si potvrdit, že nejlíp je sedět doma, všecky neklidy musejí se vrátit, odkud vyšly, v bytě je teplo a mnoho čistého papíru nebo aspoň mnoho knih, telefon mlčí a mlčí, roky se obracejí zpátky a všecko hloupé může se změnit v moudrost. Slunce léta krouháme v zelí do bečky lítosti, hodně ušlapeme.

Dál píše Vaculík, že toho dne s Jiřím Pecharem hovořili o Pavlu Kohoutovi a jeho Katyni, a že mu z Londýna došel pohled od Jiřího a Běly Kolářových: Ploužíme se po muzeích a vzpomínáme na každém kroku na tvé marné přání někam vyrazit.

 

snar1.jpg

Ludvík Vaculík: Český snář

 

Kohoutovu Katyni i jeho dvoubichlový Můj život s Hitlerem, Stalinem a Havlem v knihovně mám, ale číst se mi je teď nechce. Radši se vracím k pohádkám a básničkám... a uspávankám. Ivan Martin Jirous umřel už před rokem, taky v listopadu.

Letos nic nebude jako loni
kdy svatý Martin na koni
se sněhem přijel, na koni.
Letos přiletí na huse,
dozní klekání, setmí se,
husí kejhání ozve se
v oblacích, děti, v oblacích.
Husa si peří načechrá
a zářivý se začně prach
z oblaků sypat, bílý sníh.
A zasněžený bude práh,
stodola, studně pod kůlnou,
jak peříčka se rozlétnou
po čekající krajině.
Ty nespíš, Františko?
Marto, ty taky ne?

 

magor-detem.jpg

Ivan Martin Jirous: Magor dětem