Obyčejné věci

15.10.2012 11:49

Podzim se zvlášť hodí k tomu, aby si člověk tahal domů, co najde pod nohama a na dosah ruky: červené šípky a jeřabiny, zlaté listy, lesklé kaštany, hrbolatou kůru… a potom zkoušel, co s tím. Třeba šperky? Malá obrázková knížka Nejlevnější klenotnictví, kterou jsem koupila asi za pět korun, je plná korálků, broží, náramků a přívěsků z nejrůznějšího přírodního materiálu. Nebo z jiných obyčejných věcí, jako je balicí papír nebo odstřižky látek.

nejlevnejsi-klenotnictvi.jpg

Libor Hofman: Nejlevnější klenotnictví

 

Výtvarnice Dagmar Urbánková taky píše o obyčejných věcech (a lidech). Postavila třeba vesnici z chleba a pečiva a napsala a nakreslila a nafotila o ní knížku Chlebová Lhota. Ta je spíš pro děti. Spíš pro dospělé Dagmar napsala a nakreslila knížku Fjertoch si vyšiju:

Jaruška Michutová přijde večer domů, všude tma, dveře jenom zaklapnuté.

„Vojtine?“

Sundá kabát, šálu, čepici.

„Vojtine?“

Pozotvírá všechny dveře – tma. Nikde žádný vzkaz. Že by šel k Vichůrovým? Nebo k ovcám? Asi k ovcám.

A Jaruška pustí muziku, rozbalí si zavináče, pepř na stranu, párátko pryč, vytáhnout cibulku, mrkvičku, a jen tak, bez chleba. A stejně jak se tak dívá, nikdo nenakoupil.

Otevře si pivo, sik, kopne do lednice, zpívá si verisd men of maj lajf… Dojí zavináče. dá si kus čokolády a šlehačku rovnou do pusy, chchrrr, a cukroví od Vánoc a kopne do lednice a kopne to do sebe a jde si umýt ruce, což už možná měla udělat předtím. Otevře dveře.

„Ježišmarijá, Vojtine!“

A Vojtin ve vaně s knížkou. „Když já jsem si to chtěl, Jaruško, v klidu dočíst, víš?“

 

Dagmar Urbánková: Fjertoch si vyšiju

fjertoch.jpg

 

Já bych řekla, že Vojtin četl detektivku, tu je většinou potřeba dočíst rychle a v klidu. Detektivek mám v knihovně celý regál, ale o špatně se o nich píše, protože se nesmí prozradit, jak to dopadne. Tak vezmu závěrem zase básničku, od Zdeňka Volfa. Protože je taky z Valašska, jako Dagmar, a protože vyvrací školní představy o básníkovi jako éterické a nepraktické bytosti, která se živí vůní šeříků a vznáší se pár centimetrů nad zemí. Vystudoval veterinu, pracuje jako inseminátor a píše takhle:

Milejší

je mi vůně chléva

než čajovny –

Tam mantry

 

mrmlá

sama mrva

 

volf_mrve_prsteny.jpg

Zdeněk Volf: A mrvě prsteny