Pod betlémskou hvězdou

18.12.2012 11:28

Každý rok před Vánoci se objeví úvahy o tom, jak už nejsou, co bývaly. Duchovní poselství je překryto konzumem, místo svátečního usebrání je všude shon a nervozita, děti ani nevědí, co se vlastně v této době stalo a jde jim jen o cukroví a dárky... napadlo by vás, že se před sto lety psalo úplně stejně?

Mikulášský trh není již dávno tím, čím býval, rok od roku ztrácí více na svém významu a někdejší rázovitosti. Sošky Mikulášů a čertů objevují se vždy v menších rozměrech, proto také mláděž o ně mnoho nedbá. Doby, kdy zástupy omladiny obdivovaly čerty "jako velký kluk" s jazykem na střevíc dlouhým a záviděly tomu šťastnému, který ho večer dostane - ty se již nevrátí, nynější mládež nemá pro to smyslu a budoucí bude ještě netečnejší. Zato rozpustilé povykování a vzájemné potyčky metlami ve večerní době rozmohlo se velice. Rozdováděná mládež prohání se ulicemi a udílí citelné "klofce" v pravo, v levo, bez ohledu. Zde nepomáhá napomenutí, ani zostřený dozor, nejlepší pomocí by byl před Mikulášským trhem vydaný zákaz prodeje metel.

To je z časopisu Otavan, 8. prosince 1900. V jiném čísle se píše o tom, jak se před Vánoci obchodníci předhánějí v nabídkách na často nekvalitní zboží - jsou to lapačky na peníze důvěřivých, kteří sedají na lep křiklavým reklamám a kupují zajíce v pytli. Časopis Otavan v knihově nemám, opisuju z knihy Jiřího Práška Písecko pod betlémskou hvězdou. Krom citací z dobového tisku a fotografií v ní najdete popis mnoha vánočních a zimních zvyků z našeho kraje, především z pera národopisce Čeňka Zíbrta, vyprávění pamětníků a obrázky Mikoláše Alše, rodáka z Mirotic.

 

Jiří Prášek: Písecko pod betlémskou hvězdou

 

Alšův kreslený Betlém býval o Vánocích v mnoha rodinách. Klement Bochořák píše: On znal Betlem z města Písku, do srdce si z něho zadřel třísku. Ta mu o Vánocích pokoj nedala, čarovnou mocí stromem se stala. Místo svíček na něm zaplálo deset barviček. Deset pastelek něžně zaplálo, deset křepelek píseň zpívalo. Nakreslili město, v něm betlemskou věž, kam ty, člověče, v zimě putuješ...

Já vím, ty verše jsou docela naivní. Nebo tak vypadají. Ale možná by to o Vánocích nemuselo vadit. Mohli bychom si sednout s dětmi (až jim sebereme ty čertovské metly) a číst si spolu:

Sedm hudebníků kráčí po prádelníku. Stojí tam pocukrovaná jeskyňka. Není to cukrový prášek, ale roztlučené měsíční paprsky. Nejsou to roztlučené a rozsypané měsíční paprsky, ale skleněné kousíčky na tvrdém zmačkaném papíře, který jsme pěkně načechrali a udělali z něho domek pro Ježíška. V něm jesličky a dvě svíčky, aby tam našlo cestu těch sedm hudebníků. Ježíšek voní po koupeli, Panna Maria a svatý Josef celí veselí...

Klement Bochořák: Betlem

 

Nakonec, u koled se taky nepohoršujeme nad sentimentem a tím, že rýmy místy kulhají... a pokud ano, koledníci si z toho nic nedělají.

Jestli nic nedáte

nebroukejte

a na mé zpívání

nefoukejte:

až větší budu,

líp zpívat budu,

jen počkejte

Marie Fischerová-Kvěchová: Naše koledy